Pomsta Plzňáků v Japonsku

Nazdárek všichni. Po 3 letech jsem zpátky v zemi vycházejícího slunce a aby toho nebylo málo, tak jsme si vzali na pomoc jednoho nejmenovaného odbojníka na Japonsko.

Ano nebyl jím nikdo jiný, než věhlasní mistr FU.
Cesta byla tentokrát trošku složitější, protože jsme letěli přes Varšavu, něčím co dost připomínalo "dobytčák" s křídlama - rozuměj, minimum místa na cokoliv, co je navíc, jako např. nohy, ruce, batoh a další věci které člověk nepotřebuje.

No trvalo to jen hodinu a půl, tak jsme to přežili. Po menší zastávce, resp. menším pobíhání po letišti (měli jsme na přesun, vzhledem ke zpoždění cca 40 minut) jsme naskákali do již dospělejší varianty letadla Boeing 787 Dreamliner. Trochu netuším, kdo vymýšlí ty jména, ale mě to jako zrovna nic snového nepřišlo, obzvláště když jsme uvnitř téhle obludy s né o moc prostornějšími sedadly museli strávit dalších 10h letu. Naštěstí jsme měli cestou, alespoň pár věcí na povyražení jako překrásný výhled.

Bohužel posledních "pár" tisíc kilometrů, tj. moře a přílet nad Japonsko, byla vysoká oblačnost, takže nebylo co fotit. Tak jsem zvěčnil alespoň přepadení odbavovací haly

a mohutné plány při přesunu do oblíbeného Kimi Ryokanu.
Pak už jen vydržet cestu do Ikebukuro, když od okna mrznou záda a ze sedačky zase pálí zadek, jak topí a hurá ubytovat...

Nezbytné groupen foto před stanicí Ikebukuro

Mr. FU a jeho notičky

Cíl dosažen - tady budem internováni po tři týdny

úplně normální japonský zátaras na cestě :-p

V Ryokanu jsme počkali na dalšího Plzeňáka Honzu Kučeru, který je zde pracovně a vyrazili na dlabec, přeci nebudem trpět hlady :-p

Honzovi už kručí v břiše...

Volba to byla těžká, takže obrázky hovoří asi za sebe... :-) Sinderlain a Ribeye steak alá japonsko + kukuřička, cibulka a česneková rýže, k tomu trochu Asahi. no byla to opravdu ňamka...