...to dál znamenalo směrem císařský palác. Nabrali jsme azimut a hurá do víru velkoměsta. Hrnuli jsme to s větrem o závod doufaje, že tentokrát nám palác záda neukáže. Jenže jsme se tak trošku přepočítali. Sice jsme cestou potakali ještě pár skvostů, jako národní tyjátr, ale k paláci jsme dorazili zezadu, takže to znamenalo buď doleva a obejít palác severně a nebo do prava a obejít jej jižní cestou. Kdo by cekal, že obě budou skoro stejně dlouhé... ach ju, tak jsme šli tou horní. No a když už jsme konečně dorazili k první bráně. Zavřeno. Ok - na bráně popisky, že přístup do zahrad je povolen od do atd. takže posíleni vědomím, že se nejedná o palác letíme dál, k další bráně. Ta byla jako na potvoru pouze manipulační. Takže k další. A ta byla zavřená :-( tak holt ještě k té poslední... a ta byla... taky zavřená. Tak jsem alespoň udělal trochu uměleckých fotek. A frčeli jsme k Tokyo station.
 |
| Tokyo Station |
Byli jsme po tom vorvaný jak borůvky. Dali jsme podle strejdy gůgla přes 10km, trénik jsme nestihli a tak jsme aspoň zahnali hlad v hospodě u nudle :-) Výsledek vidíte samy.
 |
| Pepe-san se zdá býti sytím... |
Jen dodám, že moje Kimchi soba byli luxusní, pouze jedna věc mi na nich vadila, byli cítit dvakrát, jednou když šli tam a podruhé když šli ven...
Žádné komentáře:
Okomentovat