Na něděli a pondělí (7.-8.2) jsem si přichystal výlet do Kyota. Historického to
centra Japonska do doby, než bylo centrum všeho přesunuto do Tokya.
Začalo to hustě - vstávání v 5. Rozlepit oči, oblíct a honem na Tokyo
station. Hup do shinkanzenu a tradá směr Kyoto. Byl jsem trochu utahanej, ale to se spravilo 2,5h jizdou v luxusním vlaku. Tak o tomhle si můžou ČD alias "času dost" jenom zdát. To nezachrání ani pokusem na téma Pindolino.
Cestou se mi povedlo udělat pár fotek Fuji a po příjezdu jsem hned
zvěčnil nádraží a Kyoto tower (tak trochu mi to přijde, že tady mají
nějakou potřebu si všude stavět obří rozhledny...).
Sice jsem měl plán navštívit asi tak 10 míst, ale dal jsme tomu volný
průběh a vyrazil směr sever. Co se nestalo, narazil jsem na budhistický
Higashi Honganji, který je jednou z dvou hlavních větví budhismu v
japonsku, tzv východní chrám pravého slibu. Jak bych to řekl, mají tam všechno. Od materšké školy, přes
nemocnici, chrám, školu, koncertní síň o obrovské parkoviště. :-) Prostě
jsou připraveni na všechno. (pozn.: měli tami i wifinu :-D a kormorána
nebo co to bylo...)
Po pár hodinách strávených v komplexu, jsem rozjařen vyrazil ven nazdař bůh směr východ a dorazil k další úžasné věci. Shosei-en zahradě. To co jsem tam viděl mi tak trochu vyrazilo dech, protože takhle krásně rozloženou a zkombinovanou zahradu bych chtěl mít čechách. Prostě nádhera v kombinaci s vše objímajícím klidem a mírem. No comment, to se musí zažít.
Značně mírumilovně rozpoložen jsem se vidal hledat hostel, protože jsem neměl nic rezervováno. Všude chtěli kreditky atd. a to jsem z bezpečnostních důvodů odmítl. Hostel jsem našel, ale upřímně trvalo mi skoro hodinu, než jsem ho dostopoval, protože to bylo opravdu důkladně schováno a velmi decentně označeno. Alespoň jsem si dal cestou nudláky a neuvěřitelný matcha puding. Tu slast bych Vám přál zažít, protože pokud máte alespoň trochu rádi zelený čaj, tak tohle je naprosto neuvěřitlená chuť.
Hostel normalka ubytovna pro bloudivý duše, takže jsem se očekoval, nechal trochu odpočinout unavený nožky a zpátky do víru "maloměsta" (v porovnání s Tokyem).
Zpátky jsem zase omylem dobloudil do Nishi Honganji, což je pro změnu západní chrám původního slibu. Opět chrám jako blázen jen tu byl trochu rozdíl. Všude lidí jako psů. Jedna paní mi odchytla a mohutně mi rukama, nohama ukazovala, že mám jít k tomu davu a že tam je ojšíí (překladu něco móóc dobrého), tak jsem šel. Mniši tu servírovali příchozím něco jako rozvařené červené fazole na sladko. Zdlábnul jsem to a hurá do chrámu.
 |
| Dokonce tam měli už i rozkvetlé sakury - nádhera. |
A preš čtvrť Gion, čtvrť Geish (které je ale neslušné fotit, takže máte smůlu) do chrámu Yasaka. Sice už byla tma, ale i tak to tam bylo docela nářez. Obrovský lvo-psi i brány, mini svatyňky na každym kroku a neuvěřitelná atmoška.
Cestou zpátky jsem to nabral opět pěšky, přestože už jsem měl trochu nachozeno (odhadem podle mapy tak 18km), cestou potkal ještě pár svatyň a po 2,5h bloudění, kdy mi i umřel telefon (a tím pádem i navigace) jsem našel hostel. No bylo to super, ale zvládnul jsem skoro 25km. Ani nevím kdyz jsem tak rád viděl postel...
x
x
x
x
x
x
x
Žádné komentáře:
Okomentovat