Jak jsme šli na rybičky a skončili 450m nad zemí...

Letí to tu jako blázen a už máme úterý. Konečně máme hotovou větši slíbených věcí a můžeme trošku myslet na sebe. Tak jsem naplánoval, že dnes vyrazíme do Aquaria. Původně jsem chtěl navštívit Nature Aquarium, které založil Takashi Amano - ale jako na potvoru, jsem zjistil, že to není v Tokyu. Takže jsem trošku hledal a našel jeho největší instalaci na světě a ta v Tokyu je. Takže bylo rozhodnuto - Pepa s rybičkama problém nemá, i když většinou řeší jenom zda jsou pečený nebo smažený :-) a nabrali jsme směr Tokyo Skytree, kde je Sunshine Aquarium. Je to největší vysílač na světě, má pouhých 634m :-) Pro představu Aifelovka má 320m. Takže jsme se probloudili městem - už to naštěstí nění taková dramatika, jako dřív, protože jsme pochopili systém který v metru a dopravě. Kéž by se někdo v té naší malé republiče odhodlal a inspiroval japonci, to by se hned líp jezdilo "sockou"... Všechno je přesně dané a jasné, jen musíte vědět kam se dívat. :-) Po příjezdu jsme zjistili, že je to teda hlavně obrovský obchodní dům, narvaný lidma a zbožím. Naštěstí nás nákupy nechávají klidnými, takže jsme to hrnuli směrem na 6té patro, kde je Aquarium. Jako tradičně jsme to přejeli, takže o patro níž a přeťapkat na druou stranu budovi. Protože jsme jí přecházeli po střeše!!! tak jsme si nemohli nevšimnout avízované věže/vysílače.

Slovo dalo slovo a tak jsme změnili plán a jdem se podívat na vyhlídku. Když jsem viděl tvoříčí se frontu, tak jsem souhlasil že dáme nejdřív vyhlídku a akvarium až pak - pak tu určitě bude ještě víc lidí... Kdybych tušil, že to reprezentuje stát více než hodinu ve frontě, tak by mi tam nikdo nedostal... ale už jsme byli ve štrůdlu a štrůdlujem jako kachny po pár krůčcích k recepci s lístky... Nakonec jsme to zvládly, vyjeli nahoru do výšky 350m, lehce se rozhlédli a protože to šlo za další přípatek ještě o 100m výš, tak rovnou koupit další lístek a hurá nahoru. Tam už bylo lidí znatelně méně, tak jsme byli odměněni velkolepým rozhledem a hned jsme udělali i pár foteček. Nejhumorněnjší bylo, že nás nejvíc zajímalo moře, na které bylo mizerně vidět, protože byla lehká mlha a pak Sky Dojo kde jsme byli cvičit. 

No celá tahle výprava nás dost utahala, takže jsme cestou zpět už jenom zabloudili do naší neblaze proslulé restaurace (papričkový útok) na něco k snědku. Každý jsme si objednali dlabec a když jsem si k tomu ještě poručil polévku, tak zkoušel něco remcat, ale pak to vzdal a Pepa si objednal taky, ale jinou. No jídlo bylo výborné (dokonce mi z něj tentokrát nebude pálit pr...).
Humorná situace nastala, když Pepovi přinesl polévku. Tak takovej kotel by možná nezvládnul, ani kdyby to bylo to jedinné co by si objednal. No byli jsme z toho vysmátý jak rákosky... Pak přinesl polévku i mě. To už jsme ale opravdu prskali smíchy, protože byla stejně velká. No posuďte samy z obrázků...

Pak už jenom do Ryokanu, chvilku relax a hurá na trénik...
Dnes to bylo trošku netradiční - Shishiya sensei měl nějaký meeting, tak nemohl, takže trénik byl víceméně volný. Děti nedorazili, tak jsme začínali ve 3. Já, Pepa a Suzuki-san. Nakonec se během tréniku ještě objevila Sayoko-san a John-san. Zhodnotil bych to asi takhle - po prvním půl hodině trápení s Kaiten-nage, jsem zjistil, že ho opravdu neumím a přešli jsme na ikkyo. Výsledek byl naštěstí lepší a pak už to bylo jenom ladění a ladění a přechod od jedné techniky ke druhé. I když jsme jich prosvištěli jenom pár, tak je hrozně zajímavé, zacvičit si s lidmy, kteří cvičí pod Shishiya senseiem denodenně a jejich techniky jsou "trošku" jiné než ty naše... Tím že to byl free trénik, tak jsme se mohli zabývat mnoha věcmi a bylo to móóóóóóc supr.