Japáááááááááááááááááááán

No let jsme nějak přežili. 11 a půl hodiny strávané v letadle není teda zrovna věc, kterou bych si musel dávat dvakrát do týdne, ale budiž. Díky tomu, že jsem měl k dispozici vlastní entertaiment systém, tak jsem za cestu zvládnul pokořit program na výuku Japonštiny (snad to ve mně zanechá, také nějaké výsledky) a dva filmy. Na spánek nějak nezbyl čas a ani tělu se nechtělo... Nějak mi ta směsice očekávání a adrenalínu v těle nedala usnout. Přeci jenom nejedem na prázdniny k babičce.

A je to tu. 8:43 místního (Tokyjského času), jsme dosedli. Sice jsem měl supr místo v letadle - místa na nohy pro 3 lidi, ještě v uličce, ale jako na potvoru, nejbližší okýnko bylo nouzové - takže bylo prd vidět :(
No nevadí - vrhnul jsem se zbytkem osazenstava k vylodění a hurá na pasovou a imigrační kontrolu. Tak šup do štrůdlu a nachystat papíry. Japonská přesnost a připravenost se ukazuje už tady, ještě než dorazíte k úředníkovy, už Vám pán ve frontě kontroluje, zda máte vše vyplněno na imigračním dokladu. No já tam měl všechno - jen jsem si nepamatoval jméno hotelu, tak mi na to upozrnil. Stavím se tedy bokem a protože si jméno nepamatuju tak hledám Pepu a hledám a hledám... a Pepa nikde. No naštěstí se za chvilku vyloupnul v jiné frontě, tak ho hned obírám o jeho imigrační lístek a opisuju hotel.

Tak první kontrola prošla v pořádku, ale to že mi budou scanovat otisky prstů a ještě si mě vyfotěj, jsem tak trochu nečekal - bych se alespoň učesal :-D

Chvilku čekám na Pepu - neměl takové štěstí, jako já - předemnou otevřeli další okýnko no. 8. a frčíme pro kufry. Tradičně čumíme někde jinde, tak ještě přeběhnout ke správnému pásu...Kufry a krosna dorazili v pořádku, takže se ještě radíme a hrnem se s davem k bankomatu. Koukám všichni namačkaní u jednoho a druhej je free - tak šup k němu. No po asi 3 minutach souboje s japonštinou to Pepa vzdává a jdem do fronty s ostatníma - ten druhej je totiž v angličtině :-) Zadařilo se a šup na celní kontrolu.

No měli jsme z toho trochu obamy ;-) protože sebou vezem, jako správný plzeňáci, "jenom" kartónek Pilsner Urquell. Ale v rámci toho, že jsme "poctivě" uvedli že nic nevezem a nachystaní na to, že si kdyžtak uředníci pochutnaj na našem pivku, tak to proběhlo v pohodě. Stačilo abych ze sebe udělal trochu zmatenýho trotla... no nebyla to taková práce a už pelášíme pryč, než se ještě někdo rozhodne zkontrolovat jaká je realita.

 Kopili jsme si lístek na Narita Expres - jediné pořádné spojení z letiště do Tokya. Paní nám prodala kreditku asi za 5000 yátrovek a lístky tam a zpátky na letiště, až se budem vracet. Hned cestou jsem potkal ty jejich úžasný automaty, tak jsem je rovnou vyfotil - protože to je prostě úlet. Já vim, že máme i u nás, ale ty barvičky...

No vymotali jsme se už čekáme na náš spoj.

Koukáme, čekám a naproti sedí chlapík na zemi a šmrdlá hadrem žlutý pruhy na zemi. No prostě když to má být žluté, tak to bude žluté. Tak na tohle by měli zaměstnanci ČD stát frontu, aby viděli co to znamé služba lidem.
Nalodili jsme se vlaku a už uháníme směr Tokyo - bude to trvat "jen" hodinu a půl, protože letiště Narita-Tokyo je asi 90km od Tokya.

No trošku jsme pak bloudili z jedné platformy na druhou, pak nám brána sežrala lísty - mrcha jedna, tak jsme museli kopit jiné, ale do hotelu jsem dorazili... ufff. No co jsme netušili, že ta karta je nabita na 1500 Y, takže jsme to nemuseli platit na místě, no holt budem příště chytřejší...
V hotelu nám řekli, že pokoj bude volný až za 2h, tak tu necháváme věci a jdem okouknout okolí.
Ještě adresa hotelu http://maps.google.com/local_url?dq=sunroute+hotel+higashi+shinjuku&q=http://www.hotelsunroutehigashishinjuku.jp/en/&oi=miw&sa=X&ct=miw_link&cd=1&cad=homepage,cid:14341387700799815479&ei=wYlvUZz3IsbLmAWmgIHgDQ&s=ANYYN7m3-J0R-AYa_DzDQVGf4pYNLCAcMg

No co by se asi tak mohlo stát? Motáme se dostatečně blízko, abychom taky našli cestu zpět a očumujeme, kde by se dalo něco zhltnout. Přeci jenom cesta byla náročná a žaldky máme prázdné. Nakonec jsem narazili na malou restauraci, kus od hlavní, tak jí přepadáme a objednáváme jídlo. Ještě že maj venku ty obrázky, protože uvnitř jsme dostaly klasické menu s rozsypanym čajem.

No hlavní je se toho nebát, takže objednáváme a pucujem co nám přinesli. K velkému zájmu celého osazenstva porcujeme nudle hůlkama, ale asi se dost kontrolujou, tak z toho neni moc velká atrakce. :))

Tak zpátky na hotel - ubytovat, využít dvě hodinky na spánek a když bůh dá, tak i první trénik. Už se ozval i Shishiya Sensei. Pepa mu psal, že už jsme tady a pravděpodobně večer dorazíme na trénik. A on jen - Are you sure??? asi tomu úplně nevěřil, že to hned po letu dáme...