Dokonce jsme byli tak odvážní, že jsme se rozhodli vpustit chudáky japonce na úklid, takže jsme trochu uklidili a nalepili na dveře ceduli cleaning needed. No snad ten brajgl přežijou... Tady je krásně vidět jak moc místa tu je. Předem říkam, že foto jsou před tím, než jsme to trochu zlidšťili, aby měli vůbec kde uklízet - jak by to tu prostě zapálili a pak jenom vymetli popel...
Šup na metro a hurá do BIC Camera - jak avízovali kluci před námi, největší obchoďák s elektronikou v okolí. Měli jsme oba políčeno na nějakou tu kameru, tak jsme se vrthli do první návštěvy japonského obchodu a rovnou takovýhle obludy s 7mi patry...
No co vám budu povídat... Najít kde je další pokračování do dalšího patra nebyla úplně legrace a po Pepovo hlášce, musíme rychle zabít bosse abychom postoupili do dalšího levelu nám to šlo hned líp. Ještě že nám tu nerozumněj :-) No nakonec jsme se zasekli u televizí, protože takový dvou metrový obludy za pár kaček, jsem ještě opravdu neviděl. S trochou štěstí jsme našli i ty kamery a nic moc se nám tam nelíbilo, takže jsme trochu zklamaně šli hledat dál. Ono je totiž na plánku označeno, že jsou tu červené a modré podlaží - no červené jsme prolezli, ale ty modré né a né najít. Nakonec jsme ale zvítězili a našli je. No výsledek nebyl o moc lepší, takže jsem ještě přeběhli vedle k sousedům a pak ještě naproti do nějakýho dalšího obr krámu. Výsledek byl víceméně stejný, takže jsme něco potajm vyfotili (nesmí se tu fotit v krámu, pokud se nezeptáte) a šli se někam najíst. No to někam jsme hledali asi půl hodiny a zkončili jsme pravděpodobně v čínské restauraci. Protože jsme chytrý kluci, tak jsme jako tradičně vybírali podle obrazků. Tentokrát měli menu více vytuněné, takže tam byli i symboly papriček, abychom věděli co pálí a co né. Tak jsme vybrali něco bez papriček a moje maličkost si vybrala nějakej kotlík ze spešl papíru. No nevypadalo to špatně posuďte sami.
Pepa se olizoval, až se mu dělali boule za ušima, ale když přinesli to moje, tak hlásil něco jako - jó tyhle papričky znám, to jsou pěkný sv?#! No v rámci toho, že jsem očekával nepálivé, tak mi trochu překvapilo, ale nedal jsem se. Přinesli mi to bez rýže, tak jsem to vzal jako fakt a pustil se do toho. Řeknu nebo teda spíš napíšu to takhle: prvních pár soust bylo dobrých, trošku výraznějších, ale chuťově dobrých. No s tou další várkou už to bylo horší. Ve chvíli, kdy se mi to trošku rozleželo v puse, tak jsem přestával vnímat všechno - i zvuky :D pak jsme to začali víc zkoumat, zatímco jsem se "lehce" orosil - asi jako po dětské rozcvičce a přišli jsme na to, že to celé menu sice nemá u jídel papričky, ale jsou už v názvu menu - asi něco jako - jseš blázen s plechovou hubou - objednej si něco z tohoto, určitě to ucítíš. No já to cítíl, ale nechtěl jsem. Zbaběle jsem si objednal ještě rýži, ale už bylo pozdě. Chuťové pohárky byli už nenávratně spálené a tak jsem jí ani necítil :( takže jsem pod tím uhasil oheň - nechtěl jsem aby se to v tej hrůze ještě víc vařilo a přidávalo to tak na grády a vynípal jsem z toho maso. Prostě klasika: "Maso nedam." A počkal až Pepa dojí a pomalu vychladával. Jestli jste někdo viděl film Wasabi, kde Jean Reno jí Wasabi jakoby nic a pak si dá ted druhej trouba trochu do pusy - tak přesně tak jsem si připadal. Humorné je, že mi tuhle scénku včéra Pepa pouštěl z YT (pro představu pro představu). Asi nějaká předtucha. No radši jsme pak zaplatili a letěli na hotel, kde jsme na chvilku umřeli a hurá na trénik.
Dojo jsme našli, ale 18:30 a nikde ani noha, nikde ani ruka. No trošku nás to vystíhovalo, ale já na to nedbal a prostě se začal převlékat s tím, že si kdyžtak dáme soukromej trénik. Pepa byl mnohem skeptičnější, tak čekal venku před šatnou. Najednou slyším, jak se s někým japonsky zdráví. Tak jdu ke dveřím a z ničeho nic na mě vybafnul Shishiya Sensei, tak to byla docela sranda. No vrhli jsme se na přípravu a trénik. Děcka nedorazili a byli jsem tam jenom s klukama ze Švédska, tak to bylo takové komorní. Takže proběhla netradiční dětská rozcvička (bez dětí) a hurá na cvičení. Zase bylo alá Musashi (tj. dva meče najedou a pokračovali jsme s ikkyou). No nakonec dorazila ji jedna slečna, takže jsme prostě jeli v kuse až najedou ...we are finished. Nějak jsem to nepobral, tak jsem myslel že končí dětský trénik, ale ono to bylo celé. Škoda. Tak jsme se ještě vyfotili se švédy, rozdali jim dárečky (tryčka a piváky) a rovou je ujistili, že je chcem příště vidět v čechach. Jsou to supr kluci a dávali nám pěkně do těla, tak je určitě ocení i jiní, až budou mít příležitost je potkat na tatami.
Po tréniku jsme ještě zaskočili na malou véču s ostatními - pro změnu sushi. Já si dal polévku, jmenovalo se to něco jako antasi shamatushi. No bylo to rovařené vajíčko s nějakou potvorou - asi krab nebo tak něco a bylo to naprosto famózní, i když to tak z fotek asi nevypadá.
Trošku jsme ještě poklábosili. Pak se rozloučili se švédy a hurá do sprchy a postýlky. No byl to náročný den a zítra nás čeká trénik už v 9 ráno!!! No to jsem zvědav, jak "medvěda" Pepu vzbudím...
Kvíz pro zvídavé hlavičky na závěr: Kdo uhádne co to je???
Žádné komentáře:
Okomentovat