Posíleni 2h spánku (v mém případě jednou - ještě jsem musel makat...) vyrážíme zase na metro odyseu... no je to tu fakt divočina, ale už si začínáme zvykat. Takže s menšími obtížemi se dostáváme až do Ikeburo a vybítáme ven, beru směr sever a už se nám povedlo i zahlídnout budovu, kde je Sky Dojo. No hrnem to tam co to jde - máme na to jen 20 minut, než začne trénik. Řikám Pepovi, že stejně nechápu, proč na těch seminářích vždycky tak pospícháme, aby nám dal někdo "přes tlamičku". Už jsme tu. Našli jsem výtah a dle instrukcí páně Radowanových (oprava - byl to Pepe-san) zkoušíme jet do 8 patra... prej máme potom sejít do sedmýho (no instrukce mi byly divný, ale neřeším to). Kua ten výtah ale zadání 8 patra ignoruje... hmm tak jedem s paní do sedmého a hledáme, jestli tam něco není. No narazil jsem na starýho dědu v něčem jako vrátnice a na anglické dotazy na Sky Dojo, strýčka a Aikido nereaguje a drbe se na hlavě... No ví bůh co mi rozumněl... Naštěstí se objevil mladší kus a ten už anglicky vládne. Poslechl si mě, zeptal se dědy a ten nás posílá do 9. patra. Najednou mu slovo Aikido už není cizí (to by mě zajímalo, co mi rozumněl...)
Konečně nacházíme vstup do sportovního centra a i Sky Dojo. No první věc, kterou jsme zjistili je, že tomu tak nikdo jiný než cizinci neříkaj :D proto to nikdo nezná. Naštěstí jsme tu potkali švédy, takže se necháme instruovat a převlíkáme se a hurá na dětský trénik.
No dali jsme rozcvičku, která plynule přešla v trénik plný šílených her s dětmi a neuvěřitelnej brajgl co ty děcka dělaj. Ale ta atmosféra byla úžasná... no ani jsme se nenadáli a už byl trénik za námi a plynule přešel v trénik dospělích, tak jsme nestačili dětem dát ani sladkosti, kterých jsme přivezli "pár" kilo :-D
Trénik byl naprosto supr, akorát i když to vlastně celé bylo od 18:30 - 21:00 tak mi to přislo nějaké krátké. Protože největší záhul byla rozcvička s dětma - takže po prvních 10 minutach jsme byli durch... No tak se v pohodě svékáme a do toho nám oznámili, že se v 21 zavírá - kouknu aha 21:01 tak to tu sprchu už asi nedáme... oblékáme se a frčíme s ostatními do prvního patra. Všchni jdou na večeři, tak netrháme partu a jdem s nima. Dotáhli nás někam do španělské restaurace, ale jídlo bylo naprosto výboré tak nám to vůbec neva. Trošku pokecáme se švédama a Shishiya Senseiem a pak už jenom najít cestu zpět a do hajan. Máme to ho dneska opravdu dost... Naštěstí se nás ujmula Kaoru, protože má cestu velmi podobnou, tak to bylo jednodušší a taky jsem se cestou optal na to, jak je to s tou kreditkou na vlaky. No už jsme chytřejší a odjíždím jako borec, bez lístu, protože stačí přiložit kartu u vstupu :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat