Nědělní trénik ve Warabi

Den se sešel se dnem a už je tu neděle. Dnes nemá Shishiya Sensei trénik, tak jsme se rozhodli navštívit Warabi Dojo, kde cvičíval Nishio Sensei. Protože měl trénik začínat od 9-ti hodin a my měli jako na potvoru v neděli končit v hotelu, tak jsme museli vstát dřív. Budík začal prudit tedy už v 6 hodin a my museli vše nachystat, spakovat a odhlasit se z pokoje. No i když to vypadalo trochu drsně, tak jsme to nakonec zvládly. Dali věci ve foyer hotelu k úschově a mazali směr Warabi. No počasí bylo ideální - zima a déšť. Takže jsme se vrhli do víru cestování - metrem a vlakem, jsme nakonec úspěšně dorazili do Warabi a překvapivě jsme našli i Dojo. Promočení a zmrzlí, ale našli moji rádcové, našli.
Přestože to vypadalo dost "na body", tak jsme tam byli celých 7 minut předem, což ale v překladu znamená v japonsku špatně. Prostě když tady začíná trénik v 9:00 tak to znamená, že tam máte být v 9:00. Cokoliv jiného je špatně - před tím s vámi nikdo nepočítá, potom už je to taky problém, ale menší a hlavně pouze váš, ne toho kdo to tam spravuje, uklízí atd. No zase jsme tam nějakou chudáka paní potrápili, protože jsme se ptali na Aikido a ona "musela" aktivně lamaným něčím - nechci říct angličtinou, vysvětlovat kam, až nám to radši šla ukázat. No s dotazem kde se máme převléknout to dopadlo podobně :-) No ale my už jsme znalí, tak jsme radši počkali, jestli se někdo z místních neobjeví.

A ejhle objevil. Potkali jsme tam Iwakata-sana. Pozdravili jsme se s ním, nahlásili se, dle instrukcí páně Radowanových, jako synové Aikida z čech a už věděl na čem je. Dostali jsme instrukce, rychle se převlékli a šup na trénik. Hodinu bylo Toho - Iwakata-san se omlouval, že povede trénik on, protože Tanaka Sensei je v Německu. No nám to teda nějak nevadilo :-)))
Protože jsme ale neměli sebou zbraně, tak nám půjčili erární. Paní ke mě přišla, podala mi bokken, vezmu ho do ruky - takovej lehoučkej, výborně sednul do ruky - krásně se držel a ona ukazuje na tsuku, kde bylo něco napsáno a povídá: "Nishio Sensei." Přejel mi mráz po zádech. Tak tohle jsem opravdu nečekal. Kdyby mi někdo řekl, že budu mít v ruce Nishio-vo bokken, nikdy bych tomu nevěřil. No pocit to byl opravdu nádhernej. K mému velkému zklamání, po hodině trénik skončil a já jej musel zase odevzdat... Ale i tak to byl opravdu zážitek, který bych přál každému.

K našemu překvapení následoval trénik dětský, takže byla zase legrace. Děcka dostali instrukce, takže si nás pěkně brali jeden po druhém a my s nimi předváděli rúzné techniky, samozřejmně adekvátně upravené jejich věku. Když totiž děláte irimi náge s asi tak 7 letou holčičkou a vezmete jí rovnováhu a uděláte pořádnej tenkan, tak vám doslova uletí z ruky :-D No a to vůbec nemluvím o tej srandě, když jsme dělali tenshin nage a na konci zagi no kokyu-ho. No byla to fakt prča, když se mi ten asi 6 letej klučina snažil přetlačit, úplně všim co v něm bylo, postavil se na kolenou a v tu chvili už byl velký jako já v seize :-) - ale ukazal jsem mu, že musí dat jednu ruku dolu, druhou nahoru a pak už mu to šlo jako po másle - přece ho nenechám tak trápit... No zářil jako žárovka, když dokázal takhle vymést s gaijinem. Trochu byla škoda, že jsme s dětmi nepočítali a neměli s sebou žádné sladkosti. No napravíme to příští týden.
Přišla chvilička odpočinku, napít se a hrrrr na další část. Stojíme na kraji tatami a Pepa mě potichu povídá, támhle to by mohl být třetí streček. Chvilku tápu pohledem mezi lidmi a pak jsem si všiml ve dveřích stojícího Arisue Senseie. No už teď se obávám toho jak dopadnem, až nás zmerčí... to zase dostanem na kokos... No Pepan je hazecí typ, tak si to Radkem užili, ale já jsem házecí jenom jednorázově - pak už se nezvednu :-) Měli jsme štěstí a nic takového se nedělo. Zacvičili jsme si chvilku se zbraněmi. Tentokrát dostal Nishio-vo bokken Pepan a pak šup na Aikido. Bylo to naprosto supr a než se někdo bude ptát, ano je to pravda - Arisue Sensei se pořád strašně směje, hlavně když vidí, jak vám to nejde a nejde. No u mě byl párkrát a musím říct, že vysmátej byl dosti...
Než jsme se nadáli, tak byl trénik za námi a tak jsme chvilku postáli, poděkovali Arisue Senseiovi, obdarovali ho obligátním plzeňským pozdravem o velikosti 0,5 litru a varovali ho, že se uvidíme ještě příští týden. Tak ještě obdarovat Iwakata-sana a šup zase do zimy. Chvilku čekáme, ještě něco řeší se senseiem a on se na nás vytasil s Nishio ručníčky - trochu nás tím zarazil, ale to větší radost měl, když jsem hnez na to z kimona vytáhnul další pozdrav z plzně s tím, že pro něj také něco máme. :-) Podle toho jak se mu rozzářili očíčka, tak evidentně věděl která bije...

Dali jsme se na cestu zpět do hotelu a na přesun do Kimi Ryokanu. Nevím čím to je, ale ty tréniky nám tu dávaj dosti zabrat. Kdyby šlo jen o mě, tak to chápu - jsem stará lemra, ale když je z toho "vyndanej" i Pepa, tak v tom asi něco bude. Jestli je to tím, že jsou tu všichny na tak vysoké urovni nebo prostě tím, že "makaj" každičkou vteřinu tréniku netuším, ale budem se nad tím muset zamyslet a imprůvnout ty naše české tréniky.

Takže večer už Ryokanu, i když jen na pár dní, ale zase máme další zkušenost s tradičním japonským bydlením. Velikostně je to skoro stejné jako v hotelu, ale konečně spíme na tatami a futonku - hurá, moje zádíčka to určitě ocení. Budu hajat jako doma. :-)))